PATRONEM

Když se mě vaše kolegyně zeptaly, jestli bych se chtěl stát patronem dětského hospice, tak jsem samozřejmě chvilinku uvažoval, protože, víte dětský hospic to už je, to je takové zvláštní slovo, které není příliš optimistické, ale pak jsem si uvědomil, že já celý život jsem pracoval s dětmi a celý život jsem se snažil přinášet něco pozitivního a myslím si, že i v tomhle případě by šlo v tom pokračovat. Já k tomu onemocnění dětí mám docela takový zvláštní osobní vztah. Před x lety se narodila naše dcera, mladší dcera a byla těžce nemocná a asi rok a půl nám vůbec doktoři nedávali příliš velkou naději, že to přežije. Já si pamatuji to neskutečné utrpení, které to celé rodině přinášelo a pamatuji si, že v podstatě ten rok a půl jsme žili jenom z nadějí, že to dobře dopadne. Takže, co může být horšího, než když onemocní dítě v rodině, ale co může být vlastně důležitějšího, než té rodině pomáhat.